Pouť v zimě, A. Sova

Je městys zasněžen... V náměstí malém
tu stany stojí, boudy pernikářů,
a lid se hrne, splývá, šumí valem,
zní trubek vřesk... Ze skladu písní, snářů
a obrázků kdos zpívá, z panorámy
vytylý patron s papouškem v dav křičí...
A sníh se leskne jako drahokamy.
U jeslí koně před hostincem řičí,
hvizd bičů zní v směs lidí kolébavou.
V zátiší pod hřbitovní vlhkou stěnou
mrzáci stojí s obnaženou hlavou,
s formulí hladu dávno naučenou. 

Sedím ve škole a čekám... Za oknem to vypadá různě - podle toho, jak si to kdo vyloží. Někdo to vidí pohádkově bílé, někdo hrůzně chladné. Tak či onak je venku zima a k tomu se hodí odcitovat báseň Antonína Sovy ze sbírky Z mého kraje - Pouť v zimě. 

Čtěte, vychutnejte si chvílí uvolnění, převeďte své myšlenky na pozitivum a nenechte se unést negativy doby :) 

N.